panleukopenie
Panleukopenie
Je to akutní extrémně infekční virové onemocnení koček, které se pro těžký a většinou infaustní průběh nazývá mor koček. Původcem je velmi odolný virus, který přežívá v prostředí i několik let a je málo ničen běžnými desinfekčními prostředky.
Vnímavé jsou všechny kočkovité šelmy, domácí i dovoké, také norci a medvídek mýval. Nejčastěji onemocní koťata ve věku 2-6 měsíců, u dospělých koček může onemocnění někdy probíhat jen subklinicky, bez výraznějších projevů onemocnění. Nástup onemocnění je náhlý, někdy může připomínat otravu. Kočka je velmi skleslá a sklíčená, má bolesti břicha, opakovaně zvrací a má vodnatý průjem. Nepije ani nepřijímá krmivo, se ztrátou tekutin rychle nastupuje dehydratace. Zaujímá typický postoj, leží u misky s vodou nebo krmivem, hlavu má skloněnou k misce, končetiny skrčené pod tělem s lopatkami výrazně vystupujícími, opírá se o sternum a bradu. Tělesná teplota bývá zpočátku zvýšená nebo kolísavá, klesá na subnormální před smrtí. U dospělých koček při slabé infekci může někdy probíhat v mírné formě, bez výrazných klinických projevů, jen jako nechutenství s déle trvajícím průjmem a skleslostí. Pokud onemocní březí kočka, dochází ke vstřebání plodů, případně jejich mumifikaci, potratu nebo porodu mrtvých plodů. Narodí-li se živá koťata, která se infikovala v děloze nebo těsně po narození, mohou přežívat, ovšem do života si nesou následky ve formě neschopnosti koordinace pohybu, případně i slepotu vzhledem k postižení mozečku. Tento stav je nevratný a nelze jej ovlivnit léčbou.
Podobné příznaky jako panleukopenie může vyvolat akutní otrava jedy, také salmoneloza, při mírnějším průběhu je možné mít podezření i na FeLV. Mimo klinických příznaků panleukopenie a zvláštní polohy kočky lze onemocnněí diagnostikovat podle typického krevního nálezu - snížení počtu bílch krvinek (panleukopenie), podle kterého je onemocnění nazýváno.
Terapie je problematická a ne vždy úspěšná hlavně při perakutním průběhu onemocnění. Nejdůležitější je prevence. Koťata imunních matek se rodí s pasivní imunitou, která přetrvává 8 - 12 týdnů po narození. V té době by měla být koťata vakcinovaná vhodnou vakcínou, vždy však po dvanáctém týdnu stáří, kdy už nemají mateřské protilátky a jejich organizmus si dovede dostatečně vytvořit vlastní protilátky. Při přetrvávající možnosti nákazy v prostředí, je vhodné přeočkovat koťata ve stáří 6 měsíců, vždy však jeden rok od poslední vakcinace, pravidelně a doživotně.